Václav Scheiner mladší působí na Svazu zápasu České republiky jako předseda komise rozhodčích. Za dvacet let v roli rozhodčího má odpískáno tisíce utkání jak u nás, tak na mezinárodní scéně. Na olympiádě v Riu byl oceněn zlatou píšťalkou jako nejlepší rozhodčí na světě.
Právě jsi jako rozhodčí odjel na Světový pohár UWW. Ty už máš za sebou několik zkušeností s velkými mezinárodními turnaji, nicméně je to pro tebe více stresové rozhodovat takto velké turnaje?
Velké šampionáty jako mistrovství Evropy nebo světa jsou pro rozhodčí samozřejmě velmi stresující. S českými turnaji nebo menšími mezinárodními turnaji se to vůbec nedá srovnat. Olympijské hry jsou ještě více odlišné. Tam je to opravdu úplně jiné. Každý si uvědomuje tu výjimečnost a vědomí, že chybou můžeš někomu pokazit jeho čtyřleté, nebo spíš celoživotní úsilí, je zavazující. Světový pohár jednotlivců se koná poprvé v historii, protože to mělo být Mistrovství světa, ale kvůli Covidu se nepřihlásil dostatek států, takže to status MS mít nemůže. Proto vůbec nevím, co od toho čekat. Nicméně jsem četl přihlášky a je tam mnoho olympijských vítězů a Mistrů světa, takže to kvalitou bude MS podobné. Jsem trochu nervózní, protože 9 měsíců bez pískání by chtělo nějakou rozcvičku, a ne hned něco tak náročného (směje se).
Podle jakého klíče vybírá UWW rozhodčí?
Mezinárodní rozhodčí jsou rozděleni kvalitativně podle tříd. Nejnižší je III., pak II., I. a nejvyšší je IS (I. superior). Každá třída má své pravomoci. ME a MS dospělých a OH můžou pískat jen rozhodčí s třídou IS, přičemž na MS a OH vybírá rozhodčí UWW. Na všech ostatních soutěžích je to tak, že když se dané soutěže zúčastní česká reprezentace s více než třemi závodníky, tak musí Svaz zápasu ČR vyslat i rozhodčího s příslušnou třídou nebo vyšší. Takže když je to turnaj, kde je možné pískat se III. třídou, můžeme vyslat kteréhokoliv mezinárodního rozhodčího. Většinou záleží na tom, kdo z nás má čas (směje se). Na tento Světový pohár určila UWW, že budou pískat pouze rozhodčí IS a jelikož jsem u nás momentálně jediný, kdo ji má a česká reprezentace se zúčastní, musím jet já.
Kdo na tento turnaj z našich zápasnic a zápasníků jede?
Bohužel můžeme do každé hmotnostní kategorie poslat jen jednoho zápasníka, a navíc je Petr Novák po zranění, takže moc velká výprava to nebude. Ženy bude tradičně reprezentovat Adéla Hanzlíčková v kategorii do 68 kg a v ř.ř. stylu se zúčastní do 77 kg Jakub Bielesz, do 82 kg Oldřich Varga, do 97 kg Artur Omarov a do 130 kg Štěpán David.
Jak bude zabezpečená bezpečnost na tomto turnaji?
Sám jsem zvědavý, jak se s tím Srbové vypořádají. Všichni účastníci musí mít s sebou negativní PCR test na přítomnost viru SARS-Cov-2. Zápasníci musí mít navíc lékařskou prohlídku. Při každém vstupu do haly se bude všem měřit teplota a roušky budou samozřejmostí úplně všude. Nebude se smět opouštět hotel ani hala, prostě „bublina“ jakou už známe z jiných sportů. Pro nás rozhodčí je pár změn. Nesmíme si se zápasníky podat ruce a ani na ně jinak šahat. Při vyhlašování vítěze zvedneme pouze svou ruku s příslušnou barvou. Rozhodčí budou muset mít všude roušku, pouze rozhodčí, který rozhoduje přímo na žíněnce, bude mít ochranný štít bez roušky, aby mohl používat píšťalku.
Kdy jsi pískal svůj první mezinárodní turnaj?
První mezinárodní turnaj pod hlavičkou mezinárodní federace zápasu jsem pískal na začátku roku 2009 v Egyptě, kde jsem skládal své první zkoušky na mezinárodní licenci. Ale popravdě svou úplnou premiéru jsem měl na Grand Prix v Praze, tuším o rok dříve, kde bylo málo rozhodčích, a tak mě tehdejší šéf českých rozhodčích Václav Čedroň doporučil delegátovi mezinárodní federace zápasu a ten souhlasil, abych jim pomohl. Bylo to proti pravidlům, ale já jsem byl za tu zkušenost nesmírně vděčný.
Jak ses k rozhodování vlastně dostal?
V době, kdy jsem ještě zápasil a přecházel z juniorské kategorie mezi dospělé, jsem si uvědomoval, že na ty nejlepší kluky, co jsou v reprezentaci, prostě nemám. Jelikož jsem ale nechtěl zápas opustit, protože to moje srdeční záležitost, radil jsem se se svým tátou a s trenérem Karlem Polákem, co bych mohl pro zápas dělat. Karlův syn už tehdy pískal, tak měl Karel povědomí o tom, jaká je situace mezi rozhodčími a že je potřeba hledat další. Navrhl mi, ať to zkusím. Slovo dalo slovo a já začal. Psal se rok 2001 a já poměrně rychle poznal, že mi to jde líp než zápasit. Po dobu, kdy jsem ještě zápasil v lize v Německu, jsem pískal jen v ČR. Po definitivním ukončení sportovní kariéry jsem tedy změnil svůj sen: „Když se na tu Olympiádu nepodívám jako zápasník, tak to dokážu jako rozhodčí“. Takže za to, že jsem si mohl splnit své sny, může Karel Polák (směje se). Ale nejen on, abych někoho neurazil – oni vědí (všem jsem poděkoval).
Každý v životě dělá chyby a díky nim se učí. Vzpomínáš si na nějakou situaci, kterou jsi nevyhodnotil správně?
Chyb jsem udělal během kariéry spoustu. Řekl bych, že neproběhne ani jedna soutěž bez toho, abych nějakou chybu udělal. Důležité ale je, jaký typ chyby to je. Pokud například ukážu na žíněnce 4 body a bodový rozhodčí s předsedou žíněnky ukážou 2 body, tak se nic neděje. Prostě mě kolegové opraví, protože to třeba vidí z lepšího úhlu a pokračuje se dál. Něco jiného jsou fatální chyby, například když člověk pískne v nevhodnou chvíli, a to písknutí se prostě vrátit zpátky nedá. Ale těch situací, kdy si vyčítám, že jsem něco mohl udělat líp, jsem měl za kariéru mnoho a přesně jak jsi řekla, je potřeba se z nich poučit. Nejdůležitější je, přijmout tu chybu a neudělat stejnou znovu. Ale abych si jen nesypal popel na hlavu; takhle to mají všichni rozhodčí. Zápas je strašně rychlý a někdy rozhodují opravdové maličkosti.
Máš na kontě mnoho odpískaných utkání včetně dvou olympiád, kde jsi byl oceněn i Zlatou píšťalkou. Jak na tento moment vzpomínáš?
Jak jsem řekl, Olympiáda byla celoživotním snem. To, že jsem se tam kvalifikoval, byl pro mě životní úspěch. Když jsem pak v Riu navíc dostal Zlatou píšťalku, bylo to něco úžasného. Velmi se mi tam dařilo a cítil jsem se fakt skvěle. Když Tě pak někdo ocení, jako nejlepšího na světě, tak se to asi v žádném odvětví nedá brát jinak než jako obrovská pocta. Samozřejmě to přináší i závazek do budoucna. Každý Tě sleduje, někteří si snaží vzít příklad, závistivci čekají na každé zaváhaní a očekává se, že pokaždé uděláš svou práci bezchybně. Každopádně jsem pyšný na to, co jsem dokázal, a i když se může stát, že už to nijak v budoucnu nepřekonám, nebudu smutný. Stálo to za to.
Na Svazu zápasu působíš jako předseda komise rozhodčích. Kolik máme dnes aktivních rozhodčích a snaží se do této funkce zapojovat i mladí?
To je trochu komplikovaná otázka. Rozhodčích s platnou licencí máme docela dost. Je to něco málo přes 70 lidí. Na pokrytí všech soutěží v ČR tedy máme rozhodčích dost. Problémem ale je, že někteří z nich se věnují pískání především ve své oblasti a těch celorepublikově aktivních je mnohem méně. Každopádně nemáme takové problémy s obsazováním soutěží, jako jsme měli před pár lety. Dlouhou dobu jsme nemohli mladé k pískání přitáhnout, pak jsme ale na Svazu udělali několik motivačních rozhodnutí a dost se to zlepšilo. Začali jsme motivovat oddíly tím, že když budou mít více aktivních rozhodčích, promítne se jim to do dotací a zároveň jsme navýšili finanční odměnu za práci rozhodčích tak, aby to pro ně bylo alespoň trochu zajímavé a vyplatilo se jim víc jet na celodenní soutěž než jít na pár hodinovou brigádu někam do skladu. Musíme se snažit všichni – Svaz i oddíly – stále hledat další rozhodčí, protože bez rozhodčích se soutěžit prostě nedá.
Leave a Reply